„Mrtvých už není tu;
napsali znamení do stromů, do květů,
že žijí.“Jiří Wolker
Máme 21. století, moderní dobu, stále vyspělejší technologie. Kam nás to posunulo? A jak se to celé promítá do posledního rozloučení s našimi blízkými?
Moderní doba na nás klade stále větší nároky. Více výkonu, méně času na osobní život. Zvykli jsme si své blízké svěřovat institucím. Děti do jeslí, staré lidi do domova pro seniory, nemocné do nemocnic a hospiců. Nepohodlná témata odsuneme, hovory o smrti a konci života nevedeme. Je to přece něco, co je taaak daleko.
A když k nám pak smrt přijde, jsme překvapeni, ochromeni a často úplně přesně nevíme, jak poslední rozloučení pojmout. A víme vůbec, co si pro sebe nebožtík přál?? Na rozrušení a emoce si vezmeme prášek. Pohřební služba nám dokáže zrealizovat pohřeb bez obřadu nebo s obřadem. Bez obřadu je tělo předáno ke kremaci a my si pak vyzvedneme urnu s popelem.
Obsah článku
A co dál?
Při pohřbu s obřadem jdeme většinou do obřadní síně, méně často do kostela. Tělo pak opět předáme ke kremaci nebo uložíme v rakvi do hrobu. Obřad nás stojí úsilí. Musí se vybrat hudba, květiny, sepsat podklady pro řeč…
Pokud jsme bezradní a nevíme, co měl náš blízký rád, neměli jsme čas s ním mluvit, pracovník pohřebky nám jistě pomůže, poradí, co se nejvíc hraje nebo co se říká. Ale je pak naše rozloučení osobní, vypovídá o nás, našem vztahu nebo máme rozloučení podobná si jako vejce vejci?
A hřbitovy se nám plní rakvemi a urnami, staví se nové standardizované hroby, na které jdeme velmi často jen v období „dušiček“.
Střih zpátky do minulosti
I hluboko v historii byla kremace normální. Dočasně se vytěsnila až s příchodem křesťanství. Lidé však byli zvyklí se loučit. Svého blízkého doprovodili ke konci doma. Pak zapálili svíčku, otevřeli okno, umyli ho a oblékli, chvíli s ním zůstali, u toho všeho plakali a dali zelenou emocím. I toto může být cesta k rozloučení a smíření se.
Nechci být jen kritikem současného. Najde se pár lidí, kteří v oblasti pohřbívání chtějí dosáhnout inovace a posunu. Chtějí vnést trochu světla a ukázat, že i pohřeb nemusí být jen černý a nervy drásající zážitek. Osobně cením nový design rakví české firmy Optimistic Coffin od Olomouce. V České Lípě další člověk s vizí založil firmu Memory Crystal a dokáže vyrobit úžasné památeční sklo.
Šperk či křišťálové srdce
Můžete si například trošku popela svého blízkého zatavit do šperku nebo do křišťálového srdíčka, které můžete mít třeba na stole. Ani obaly na urny už nemusí být jen hnusné a černé, ale i s motýlky, mořem či ekologické rozložitelné. A dokonce i se semínkem…kdybyste chtěli být stromem.
A co velice cením je snaha některých lidí o návrat k přírodě. Po kremaci jde udělat něžný přírodní rituál rozloučení. Popel se za svitu svíček v trávě nebo mechu uloží ke kořeni stromu a ten „náš“ člověk se vlastně vrátí zpět. Malý komorní obřad bez úřednosti obřadní síně.
Klidné zastavení a určité popřání šťastné cesty dál. Přesně tento způsob neformálního a přirozeného přístupu k poslednímu rozloučení s vašimi blízkými nabízí firma Lux Morrigan, jejíž název je spojením jména keltské bohyně smrti, boje, ale také plodnosti Morrigan s latinským výrazem pro světlo Lux.
A přesně tyto protiklady lze očekávat i v přístupu zakladatelky společnosti Lux Morrigan, která se svým životem snaží sdělit světu, že i v tom temném a nepříjemném lze najít optimismus a novou naději a že celý koloběh světa má svůj hlubší smysl, k němuž je potřeba přistupovat s respektem a porozuměním.
Medailonek autora:
Jarmila Kalvodová
Jako laborantka na ústavu patologie jsem se setkala s nemocí a odcházením. Jako pracovnice linky důvěry s rozmanitými, mnohdy až neuvěřitelnými lidskými příběhy.
Jako vaše průvodkyně osobním rozloučením s vašimi blízkými vám chci pomoci toto období prožívat v souladu s vašimi emocemi, vzpomínkami a v klidu a bezpečí vašeho domova.
