Jak zelený je Bursík?

Zkuste se zeptat ministra životního prostředí, nebo alespoň jeho tiskového mluvčího, které auto je ekologičtější: Hummer nebo hybridní Toyota Prius? Asi vás bude považovat za pořádného ekologického ignoranta. Toyota z hybridním motorem a nízkou spotřebou benzínu je přece ta správná volba pro každého environmentálně uvědomělého občana, který na to má. Sám ministr se v nedávném rozhovoru pro magazín Pátek LN (ze dne 11.4.2008) pochlubil, že ve svém úřadu nahradil BMW hybridními lexusy. „…takže jezdím hybridním autem a taky všichni náměstci jezdí hybridními auty“. Japonská automobilka si musela mnout ruce. Pět náměstků. Vlastně čtyři náměstci a jedna náměstkyně. Ministr zapomíná na genderovou vyváženost.

Je to jasné. Na rozdíl od svým předchůdců ve vrcholném zeleném křesle, kteří se tam dostali v důsledku jakýchsi politických čachrů, o životní prostředí jim v zásadě nešlo a klidně se nechali vozit  v neekologických bavorácích, jde předseda Strany zelených příkladem. Pokud by magazínu vyzradil, že ho do práce ho vozí šestilitrový hummner a při zaslechnutí předpony „bio“ se mu otvírá nůž v kapse, nebyl to ten správný „signál“ vyslaný voličům jeho strany (mezi něž mimochodem patřím).

Věc je bohužel, jak už to bývá, složitější než politická gesta a proklamace. Ekologický dopad auta, podobně jako jiných výrobků, nespočívá pouze v jeho provozu. Jeho významnou část tvoří výroba, životnost, způsob likvidace a v neposlední řadě míra využívání. Výroba lexusů, které ministr pořídil, znamená pro životní prostředí velmi pravděpodobně větší dopad, než rozdíl ve spotřebě benzínu mezi lexusem a bavorákem. Jinými slovy – ministr a jeho náměstci by lexusy museli jezdit hodně dlouho a daleko, aby umořili negativní vlivy výroby nových lexusů na životní prostředí. Ministři a náměstci a ministryně a náměstkyně se na(ne)štěstí v českých zemích mění minimálně 1x za 4 roky. Nový ministr přivede nové náměstky (eventuelně ministryně náměstkyně atp.) a pořídí si nová auta, třeba na vodíkový pohon. Musí přece vyslat ten správný signál voličům.

A hummer versus hybrid? Na druhé straně Atlantiku se na toto téma vede vzrušená debata. Stačí se podívat na internet. Hummery jsou pro mnohé symbolem všeho špatného, co ztělesňuje Amerika – arogance, otylosti, nabubřelosti, nadměrné spotřeby a negativního dopadu na životní prostředí. Není proto divu, že organizace jako Earth Liberation Front  je zapalují přímo v obchodech. Oproti tomu prodeje hybridů jen v loňském roce  v USA narostly o 25%. Tento článek však tvrdí, že pokud vezmeme v potaz celý životní cyklus hybridu a hummera, vychází hummer „zelenější“. Hlavním problémem hybridů zůstává těžba niklu pro jejich mohutné baterie. Sudbury v Ontariu, kde se těží, je největším bodovým zdrojem emisí SO2 v Kanadě. Nikl pak putuje na zpracování do Číny, kde se na ochranu životního prostředí moc nehledí a následně do Japonska na výrobu baterie.

Jedna studie samozřejmě nic neznamená (kdo jí zaplatil?) a potřebuje nezávislé ověření. Vznesla nicméně zajímavé otázky a povzbudila zábavnou debatu.  Na dané téma se začínají objevovat články i ve vědeckých časopisech.  Můj názor je, že nic není tak černobílé, jak na první pohled vypadá. Člověk, který si pořídí prius nebo lexus  automaticky nezachraňuje planetu a majitel BMW či hummera (jakkoli se mi tato auta nemusí líbit) neznamená největšího škůdce životního prostředí. Pokud s ním bude jezdit 25 let a bude vozit celou rodinu, může být jeho dopad na životní prostředí menší dopad než hrdého majitele hybrida, který jezdí většinou sám a jeho auto rychle zastará.

A co poradit ministrovi? Lexusy už vracet nebude. Hromadnou dopravou nebo na kole příliš často jezdit nemůže, protože by nestíhal svůj nabitý diář. (Vždycky si říkám, jak to dělají skandinávští ministři, že řídí své úřady a přitom jezdí MHD. Že by česká agenda byla náročnější?). Ministr by neměl jezdit lexusem pouze se svým řidičem. Pokud přibere kolegu či kolegyni (nebo oba), může spojit příjemné s užitečným. Proberou pracovní věci a sníží ekologický dopad na ujetý lexusí kilometr. Totéž by měl doporučit svým náměstkům a náměstkyni. 

A douška závěrem. Pokud věc promyslíme ještě dále, hodnotu jakéhokoliv zboží (tedy i hummera či lexuse), vyjádřenou v penězích, můžeme převést na energii. Energii, kterou spotřeboval ten, který peníze na pořízení dané věci vydělal.  Až na malé výjimky platí přímá úměra mezi výši příjmů, energetickou náročností a ekologickým dopadem. Více peněz s sebou nese luxusnější životní styl: více golfu, více exotických dovolených, větší domy, více tropického ovoce a mahagonových stolů. Geniálně to vystihl Werich ve své pohádce O rybáři a jeho ženě.  Vydělat na hummera nebo lexuse tedy znamená za sebou nechat pořádnou ekologickou stopu. Čestným výjimkám typu sv. Františka budiž věčná sláva.