RNDr. Viktor Třebický, PhD.

Zkuste se zeptat ministra životního prostředí, nebo alespoň jeho tiskového mluvčího, které auto je ekologičtější: Hummer nebo hybridní Toyota Prius? Asi vás bude považovat za pořádného ekologického ignoranta. Toyota z hybridním motorem a nízkou spotřebou benzínu je přece ta správná volba pro každého environmentálně uvědomělého občana, který na to má. Sám ministr se v nedávném rozhovoru pro magazín Pátek LN (ze dne 11.4.2008) pochlubil, že ve svém úřadu nahradil BMW hybridními lexusy. „ takže jezdím hybridním autem a taky všichni náměstci jezdí hybridními auty“. Japonská automobilka si musela mnout ruce. Pět náměstků. Vlastně čtyři náměstci a jedna náměstkyně. Ministr zapomíná na genderovou vyváženost. Je to jasné. Na rozdíl od svým předchůdců ve vrcholném zeleném křesle, kteří se tam dostali v důsledku jakýchsi politických čachrů, o životní prostředí jim v zásadě nešlo a klidně se nechali vozit v neekologických bavorácích, jde předseda Strany zelených příkladem. Pokud by magazínu v..  [celý článek]

Banální situace. Nákup salátu a kedlubny u stánku se zeleninou a ovocem na náměstí menšího středočeského města. Slovo dá slovo. „Odkud jsou ty krásné borůvky?“ Z jižních Čech asi ne, přemítám, je teprve začátek jara. Zima byla sice teplá, ale tak teplá zase ne. „Z Chile.“ „A ten meloun?“ „Z Hondurasu“. Prodavačka je sdílná a zdá se že z Čech. „Jahody a pomeranče ze Španělska. Banány z Ekvádoru. Rajčata a ranné brambory z Maroka. Květák z Francie. Paprika z Holandska. Hrozno z Jihoafrické republiky. Mrkev z Belgie. Salát z Rakouska.“ Proč to vlastně píšu? Stýská se mi snad po době reálného socialismu, kdy pracujícím nezbylo než stát dlouhé fronty na pomeranče, které soudruzi dovezli ze spřáteleného lidovědemokratického ostrova těsně před Vánoci, aby ukojili konzumní choutky občanů? Jistě ne. Ale jsem profesionálně deformován. Dlouhodobě ze zabývám ekologickou stopou , která dokáže změřit, či spíše vizualizovat ekologické dopady spotřeby zdrojů a produkce odpadů. Například borůvek, r..  [celý článek]

Dopad spotřeby (surovin, zboží, služeb), respektive dopad spotřebních vzorců na životní prostředí je v tržní ekonomice klíčový. Právě od spotřeby se odvíjí celý cyklus, začínající těžbou surovin a končící odhozením opadu. Jestliže vliv dalších fází tohoto cyklu na životní prostředí lze s úspěchem s využitím technických, ekonomických a institucionálních opatření minimalizovat, změnit individuální spotřební chování domácností vyspělého světa se zdá být krajně problematické. Systém, v jehož jádru se skrývá spíše ”chci” než ”potřebuji”, založený na hédonismu, krátkodobém povrchním uspokojení a juvenilní touze po neustálých novinkách má příliš hluboké fylogenetické kořeny, než aby jej bylo možné změnit použitím jednoduchých regulativních nebo normativních nástrojů. Proto byla ve druhé polovině 90. let mezi environmentalisty i ekologickými ekonomy přijata s tak velkým ohlasem ekologická stopa (ES). Poskytuje agregovaný, nemonetární indikátor, který vizualizuje dopad spotřeby. Svými autor..  [celý článek]